O dvanácti měsíčkách v divadle Drak

3.5.2011 v divadle Drak zahrály děti dětem pohádku O dvanácti měsíčkách.

Co by mělo být odkryto a co naopak zůstat jako tajemství ze zákulisí? Zvažuji slova, sedíc u klávesnice. Byla to pohádka nejen o hodné Marušce, zlé matce a marnivé Holeně, ale také o tom, jak se v dětech probouzí tvořivá síla.
    „ To je nuda, chtělo by to nějaký vzrůšo“ komentují situaci Ondřej Váňa a Josef Štěpánčik v roli neposedných vnuků. Napadlo mě, že by mohli být dobrými uvaděči. Jeden by mohl mít dalekohled a druhý krasohled. „A co kdybych já byl takovej realistickej a viděl věci, tak, jak jsou a Pepa by viděl jenom to pěkný…“ A tak Pepa pozoruje barevný svět, zatímco Ondra vidí, jak se v poslední řadě někdo dloube v nose.
    Tanečnice 2.,3. a 4. ročníku, které představovaly jaro, léto a podzim, se úkolu zhostili s grácií. Za tónů skupina Dva, která disponuje až mimozemskou hudební hravostí, vykouzlili atmosféru jednotlivých období a Marušce, tak pomohly splnit nelehký úkol.
Matka s Holenou ( Káťa Šrutová a Eliška Hájková/Lenka Netušilová a Marťa Nováková) si užívaly a šperkovaly své charaktery a z velké části si své choreografie vytvářely samy. S chutí hledaly rafinovaný způsob, jak vyhnat Marušku do lesa. A když se rozhodnou ji doslova vykopnout, říkám si, proč ne?
    Dvanáct měsíců vyčarovalo Marušce (Natálka Krausová/ Barbora Slezáková) nejdříve fialky, jahody a nakonec i jablka. V posledním vstupu se vynoří divákovi přímo za zády a dotváří tak hororovou atmosféru poslední scény. V momentě, kdy Matka s Holenou oslní staré muže šarmem sobě vlastním a označí je za „ usmolené staré dědky“ je jejich osud definitivně zpečetěn.
    „ A tak končí vyprávění, o tom, jak se život mění, o dvanácti měsících, o lidech dobrých i zlých.“
Děti dětem hrají pohádku a já si z kabinky osvětlovače říkám:“ Jo, tohle má smysl.“
                                                                                                                                                           Radka Janů